"Cookies" settings
We use "cookies" to make the most of your visit to our website. They can be used to personalize content and ads, to analyze traffic, and to display various third-party plugins (e.g. social sites, online chat). At the same time, we share information about your use of the site in an anonymized form with our partners in the field of social networks, advertising and web analytics. More information can be found here.
Marketing
Marketing "Cookies" are used to monitor customer behavior on the site. Their goal is to provide relevant and useful advertising for each individual user, making them beneficial to all. (more)
Statistics
Statistical "Cookies" help website owners to understand how users behave on their sites by collecting and reporting anonymous data. (more)
Technical
These "Cookies" are indispensable for the functionality of the website and ensure its functioning, for example, when navigating and making user sections available. This site cannot function properly if cookies are not enabled. (more)
Personalization
These "cookies" primarily help to personalize the content, for example, by offering specific products according to the history of your web browsing or according to orders. (more)
Safety
Our website does not use security "Cookies". (more)
User preferences
It monitors the user's consent to provide user data to Google services for advertising purposes(more)
Personalization data
Monitors user consent to target personalized ads by Google services (products). (more)
Consent to the use of "Cookies"
We use "Cookies" to make the most of your visit to our website. They can be used to personalize content and ads, to analyze traffic, and to display various third-party plugins (e.g. social sites, online chat).
You can find your "Cookie" settings and other information on the “Cookies” settings page
K významným objektům v Brandýse nad Orlicí patřila po několik desetiletí místní továrna, ať již pod názvem Gottwaldka, Kovona nebo Karosa. Vždy dávala práci značnému počtu občanů nejen z Brandýsa, ale i z okolních vesnic. Továrna Byla nejen největším místním zaměstnavatelem, ale ovlivňovala život ve městě i v dalších oblastech.
/Hynek Galutšek, Jan Hanák, Gustav Hanák/
První zmínky: Na místě dnes stojící budovy stával v 19.st. mlýn. Počátek existence tohoto mlýna je popsán v pamětním spisu z roku 1859, „V roku Páně 1849 odkoupil p. Hynek Galutšek, bývalý nájemce panství Brandýsa, díl sousedské půdy pod šlejferenským mostem, kde základ k novému mlýnu položil, nemoha však z nedostatku peněz stavbu tu ukončit, nedostavěné toto dílo p. Janu Hanákovi, mlynáři na Moravě, v r. 1853 odprodal, který z polovice umělecké, z polovice obyčejné mlýnské stroje zřídiv, to vše synu svému p. Gustavu Hanákovi postoupil, on mlýn ten ustavičně zdokonaluje.“ Mlýn několikrát změnil majitele až do roku 1904, kdy vyhořel.
/Edvard Rechziegel/
V roce 1905 koupil vyhořelý mlýn pražský architekt a stavitel Edvard Rechziegel, který v Brandýse spoluvlastnil Léčebný ústav. Hned v následujícím roce pak požádal o povolení přestavby na dvoupatrovou tkalcovnu pro 200 stavů. Ta ovšem fungovala pouze do roku 1908, kdy v důsledku protržení jezu na řece Tichá Orlice zůstala bez pohonné síly.
/f. Regenhart & Reymann/
V roce 1911 došlo k prodeji tkalcovny frývaldovské textilní firmě Regenhart&Reymann a dne 26. února 1912 byl provoz obnoven.
/Hynek Gottwald AG/
V roce 1920 zakoupila tkalcovnu pražská firma Hynek Gottwald (majitel Ignaz Gottwald aus Wien), zabývající se výrobou kovového nábytku. Výroba byla zahájena s přibližně 30-ti pracovníky. Výrobní program byl zaměřen především na trubkový lakovaný nábytek typu postele a noční stolky, židle a stoly, skříňové skládací postele, dále mosazný nábytek, zahradní stoly a židle, nemocniční nábytek, samostatné drátěné vložky do postelí nebo kovové skládací postele. Počet zaměstnanců se již v roce 1922 přiblížil ke stu.
Počínaje rokem 1928 se začalo s výrobou trubkového chromovaného nábytku, se školním nábytkem, s kostrami autosedaček pro závody Tatra a Jawa a posléze i s čalouněným nábytkem.
V tomtéž roce získala firma Hynek Gottwald velmi významnou zakázku dokládající tehdejší prestiž a um zdejších lidí - dodávku zahradního kovového nábytku pro barrandovské terasy založené Václavem Maria Havlem, otcem spisovatele, dramatika, prezidenta a politika Václava Havla v Praze. Šlo o dodávku 800 zahradních stolů a 2 800 židlí.
/Nové výrobní prostory/
25. září 1931 vypukl ve skladu nábytku zničující požár. Zasahoval při něm nejen brandýský hasičský sbor, ale i další sbory z přilehlých měst a okolí. Tento požár byl rozsáhlý a zcela zničil nejen uvedený sklad nábytku, ale i všechny přístavky k němu přiléhající směrem do továrního dvora. Na uvolněném prostoru pak byl do roku 1934 postaven nový tovární objekt o čtyřech podlažích, který slouží prakticky beze změny svého vnějšího vzhledu až do současné doby. V roce 1937 zaměstnávala firma Hynek Gottwald celkem 128 dělníků a 45 úředníků.
/Na sklonku třicátých let a počátku let čtyřicátých 20.st./
Světová hospodářská krize na konci 30. let 20. století těžce zasáhla i brandýský závod. Propouštění dělníků, chybějící peníze na obnovu strojů, propad výroby – to vše nastalo. Většina namáhavých prací byla prováděna ručně včetně nýtování drátěných vložek do postelí, ohýbání trubek, veškeré dopravy materiálu a hotových výrobků uvnitř závodu. Svým dílem se podíleli i učňové, kterých byl v závodě vždy dostatek, obvykle kolem 20 až 30.
Přes výše uvedené potíže byla firma schopna dodávat kompletní zařízení škol, nemocnic a zotavoven. Zúčastňovala se svými expozicemi různých výstav a veletrhů a pečlivými nabídkami i různých soutěží na dodávky kovového nábytku. V těžké konkurenci získala několik velkých zakázek, např. ve Východních Čechách šlo o vybavení nově postavené školy v Cerekvici nad Loučnou, dále kompletní vybavení nábytkem nově postavené nemocnice v Ústí nad Orlicí, ale i zařízení velké zotavovny Zemského vojenského velitelství ve Špindlerově Mlýně-Bedřichově, či sanatorium tuberkulózy ve Vyšných Hágách. V očekávání lepších dob firma Gottwald vydala svůj první velký katalog kovového nábytku. V těchto letech začínal závod i s novými výrobky, kterými byly kostry sedaček do automobilů Tatra, Jawa a Aero.
/1938 – 1945 Protektorát Böhmen und Mähren/
Třicátá a čtyřicátá leta dvacátého století byla poznamenána obavami z další světové války. Obavy se bohužel naplnily. Zabrání pohraničních oblastí republiky Německem, Polskem a Maďarskem se ve svých důsledcích projevilo i v Brandýse. Ve městě se začali objevovat první utečenci z pohraničí. Osudový datum pro naši republiku, 15. březen 1939 nestabilní situaci v okleštěném vnitrozemí ještě zesílil, když došlo k obsazení celého zbylého území republiky, k osamostatnění Slovenska a k zabrání celé Podkarpatské Rusi Maďarskem. Počet obyvatel ve městě se během roku 1939 postupně zvýšil z necelých 1 400 na téměř 2 000. Ve firmě Hynek Gottwald se denně hlásili noví a noví zájemci o práci. Uspokojeni však bohužel mohli být jen někteří. Brandýská fabrika byla v této době v tíživé ekonomické situaci. Tato skutečnost a ještě jistě i další důvody vedly k tomu, že majitel a správci hledali východisko pro udržení podnikání a pracovních míst. Jedna z možností byla navázání obchodních vazeb s německou brannou mocí a německou pořádkovou policií. Tato snaha vedla k získání významné zakázky na výrobu postelí a kavalců pro německou armádu, která představovala plné vytížení kapacit továrny na mnoho měsíců. V průběhu roku 1942 získal závod zakázku na výrobu leteckých sedadel, a to ve spolupráci s firmou Martin Schmittner v Augsburgu. Začínalo se s výrobou jednoduchých sklopných sedadel, která se montovala do uliček v dálkových výsadkových letadlech pro zvýšení jejich kapacity. Dále se vyráběly sedačky pro letadla Siebel a ještě později, v roce 1944, sedadla pro letadla Focke-Wulf 190. Následně byla zavedena i náročnější výroba, a to tzv. „Randkappe“, tj. konce křídel letadel Me 109, držáky přídavných nádrží na pohonné hmoty pro některé typy letadel, ale i různé přípravky pro leteckou montáž pro další závody. V této době stále rostl počet pracovníků závodu, a to v důsledku tzv. „totálního nasazení“, takže dosáhl a dokonce i překročil počet 500 osob.
V průběhu roku 1942 byla v závodě zřízena pro zaměstnance závodní jídelna a kantýna, pro které bylo uvolněno čtvrté podlaží dosavadní tovární budovy. V roce 1945 byla továrna zkonfiskována ve prospěch Třetí říše, název firmy úředně změněn na “GOTTWALD AG.“.
/Obnovení výroby kovového nábytku/
Na sklonku II. světové války, v posledních dubnových dnech roku 1945 němečtí správci závod opustili a ponechali jej svému osudu. Továrna naštěstí válečnými událostmi neutrpěla prakticky žádné škody. Do vedení byla dosazena tzv. Národní správa, a to z důvodu vojenské výroby pro německou brannou moc a dále ze skutečnosti, že továrna byla od roku 1943 v německých rukách. Stalo se tak podle dekretu prezidenta republiky z 19.5.1945. Totálně nasazení pracovníci přirozeně hned v prvních květnových dnech odešli, takže v továrně zůstalo zhruba přes sto lidí. Národní správa rozhodla o návratu k původní výrobě kovového nábytku. Ovšem, přípravky potřebné k obnovení výroby nábytku byly v průběhu válečných let zlikvidovány a chyběl i potřebný materiál. V poměrně krátké době se ale podařilo výrobu postupně obnovovat. Díky obětavosti a nasazení zaměstnanců se již koncem roku 1945 objem výroby přiblížil předválečné úrovni z roku 1937. Vyráběn byl chromovaný kovový nábytek kombinovaný se dřevem a čalouněním, a to jak jednotlivé kusy, tak i komplety jako obývací pokoje a ložnice. Dále pak i školní, zahradní a nemocniční nábytek.
/Výroba kovového nábytku/
Po válce dne 14. dubna 1947 byl závod podle dekretu presidenta republiky č. 108/45 Sb., zkonfiskován. Následně byl v květnu 1947 novým národním správcem určen Ferdinand Velinger, ředitel národního podniku Kovona v Praze. Dne 19. dubna 1948, byla firma Hynek Gottwald, a.s. v Praze i se závodem v Brandýse nad Orlicí začleněna do národního podniku Kovona s podnikovým ředitelstvím v Praze. V roce 1951 byla Kovona rozdělena na dva samostatné národní podniky – Kovona Lysá nad Labem a Kovona Fryštát-Karviná. Závod v Brandýse nad Orlicí byl začleněn do nového n.p. Kovona Lysá nad Labem. V brandýské továrně v té době bylo zaměstnáno asi 170 pracovníků. Reorganizace průmyslu z roku 1951 neměla dlouhého trvání a již od začátku roku 1953 platila organizace nová, která dosavadní národní podniky dále rozdělovala na menší celky. Tak od 1. ledna 1953 vznikl samostatný národní podnik Kovona Brandýs nad Orlicí, který organizačně spadal pod Ministerstvo automobilového průmyslu. V roce 1965 byla výroba nábytku zcela ukončena.
/Předchůdce Škoda Auto a.s./
V souvislosti s rozvíjejícím se automobilovým průmyslem v poválečných letech byla výroba rozšířena o přední sedadla pro osobní automobily vyráběné v AZNP Mladá Boleslav. Souběžně s výrobou autosedaček byl výrobní program rozšířen i o konstrukce sedadel pro železniční osobní vagóny, autobusy a nábytek pro říční lodě. V roce 1954 přibyla nová výzva, výroba vystřelovacích pilotních sedaček pro proudová letadla L 29. V roce 1954 měl brandýský podnik Kovona přibližně 250 zaměstnanců.
/Výroba sedadel/
Při další reorganizaci průmyslu se od 1. dubna 1958 začlenil závod v Brandýse nad Orlicí do poměrně blízkého a prosperujícího strojírenského podniku – Karosy Vysoké Mýto. Z dřívější výroby závodu zůstala v programu jen pilotní sedadla a konstrukce předních sedadel pro vozy Škoda, ale obojí také jen dočasně. Závod převzal nové výrobky z Vysokého Mýta, sedadla řidiče pro autobusy, trolejbusy, nákladní automobily a další dopravní mechanizmy, tyto výrobky tvořily v následujících letech základní výrobní program závodu. Sedadla se v provozu osvědčila a postupně je začaly odebírat velké automobilky jako Tatra a Liaz, dále výrobce lokomotiv Škoda Plze ň, výrobce tramvají Tatra Smíchov a mnoho dalších odběratelů – výrobců silničních strojů, zemědělských strojů apod.
/Privatizace, František Kahovec/ /C = Consultation, I = Information, E = Engineering, B = Business/ /Výroba sedadel řidičů a cestujících/
Brandýský závod 02 státního podniku Karosa Vysoké Mýto byl Fondem národního majetku ještě před rozhodnutím o prodeji Karosy Vysoké Mýto zahraničnímu zájemci vyčleněn z tohoto průmyslového celku a byl určen pro přímý prodej podle privatizačního projektu. Rozhodnutí vlády o privatizaci brandýského závodu Karosy společnosti C.I.E.B. Kahovec bylo realizováno 1. listopadu 1995, když společnost C.I.E.B. Kahovec spol. s r.o. zvítězila ve vypsané soutěži. V letech po privatizaci byla sedadla pod značkou K-BASS („Brandýský automobilový sedací systém“) vyvážena do celého světa vč. Austrálie, Spojených států, Singapuru, Malajsie, Ruska, Polska, Francie,
Mezi léty 2000-2007 byla zahájena kooperační spolupráce s montáží sedadel přímo v Rusku. Sedadla používali výrobci autobusů Iveco (Karosa), SOR, polský Autosan, Bussan, Jelcz, maďarský Ikarus, …. Sedadla vyrobená v Brandýse našla uplatnění i u výrobců tramvají jako ČKD Dopravní systémy a Škoda Dopravní technika Plzeň. V autobusech a tramvajích sedadla sloužila a dodnes slouží v mnoha zemích Evropy, ale i v Manile na Filipínách. Sedadla měly všechny trolejbusy ze Škoda Ostrov nad Ohří, vozidla pražského metra, stavební stroje ze Stavostroje Nové Město nad Metují a lokomotivy ČKD Praha i Škoda Plzeň. Sedadly řidičů a jejich spolujezdců byly vybaveny také všechny nákladní automobily Tatra, Liaz, Daewoo & Avia. Výrobků a služeb brandýské společnosti C.I.E.B. využíval i Karel Loprais, následně jeho synovec Aleš v podobě sedadel do závodního modelu Tatry pro legendární závod Paříž-Dakar, stejně tak i Martin Macík a Tomáš Tomeček, který jako sólo řidič brázdí tradiční trasu v Africe každý rok. Kromě sedadel řidičů se v Brandýse vyráběla i sedadla cestujících do autobusů, tramvají, trolejbusů a do vlaků metra. Sedadla pro cestující byla vyráběna v letech 1996 – 2008 ve spolupráci s německou firmou Vogel Sitze , ve své době přední společností specializující se na tento sortiment.
1993 zahájení výroby sedadel řidiče s integrovaným 3-bodovým bezpečnostním pásem 1995 1.11. privatizace společnosti, majitel CIEB Kahovec spol. s r.o. 1996-2008 kooperační výroba sedadel cestujících pod značkou Vogel Sitze 1997 ničivá povodeň, poškození celého areálu společnosti 1999 odkoupení areálu Kaub, zahájení rekonstrukce 1999 zrušení zinkovny, zřízení nové ohýbárny trubek a proilů 2000-2012 výroba ohýbaných rámů hlavových opěrek, držáku palubních desek, držáků stěračů 2000 ukončení provozu v pronajatém areálu Karbond, přesunutí čalouny a šití do areálu Dělnická 2006 zahájení robotického svařování rámů a koster sedadel na prvních dvou robotech nové generace 2006 29.11. prodej společnosti panem Kahovcem, majitel CVG z USA 2012-2019 zrušení soustružny a expedice uvnitř areálu, postupné rozšíření robotizace až na celkem 9 robotů 2015 odkanalizování společnosti, připojení na ČOV města vzadu za irmou 1990-2019 rekonstrukce svařovny, střech, komunikace dvora, podlah bývalé soustružny a expedice, obnovy elektroinstalací, rekonstrukce jezu, náhonu, turbíny, zahájení obnovy fasády výrobních budov 2019 demolice budovy Kaub, zahájení fáze výstavby nové provozní budovy
V roce 2006 se vlastníkem společnosti stala americká společnost Commercial Vehicle Group se sídlem v New Albany ve státě Ohio. Tato nadnárodní společnost s pobočkami po celém světě je významným dodavatelem integrovaných systémových řešení globálním zákazníkům v oblasti užitkových vozidel, především výrobcům těžkých nákladních automobilů, stavebních, zemědělských strojů a prostředků speciální a vojenské dopravy.